Upravit stránku

Ivon, v říjnu jsi měla narozeniny, jak sis svůj den užila? Proběhla nějaká oslava? 

Oslava proběhla až potom o víkendu. Byla jsem se spolužáky z VŠ na swingovém koncertě, a pak jsme trávili podzimní zahradní párty u mojí spolužačky na zahradě. My se tak občas scházíme při nepravidelných příležitostech, ale trochu nám ta setkání kazí fakt, že jsme se z VŠ rozprchli skrz celou republiku, takže organizace je někdy náročná na logistiku.

 

Jaký dárek tě nejvíce potěšil? 

Asi ani ne dárek, ale to, že jsme se s kamarády sešli, pokecali, vyměnili nějaké vtipy (které už samozřejmě zase nevím), a strávili spolu pěkné odpoledne a večer.

 

Víme o tobě, že hraješ v kapele. Jak ses k tomuto koníčku vůbec dostala? 

To způsobil průběžný výskyt muzikantův mém okolí. 

Asi to beru už jako samozřejmost, že se kolem mě už od gymplu vždycky vyskytoval nějaký potrhlý muzikant. Na gymplu můj spolužák Michal Koláček založil kapelu. On zpíval, kluci ze třídy hráli na kytary, baskytaru, z vedlejší třídy si vypůjčili bubeníka. Šlo jim to docela dobře, troufli si dokonce na reprodukci takových veličin, jako byli Queen. A kupodivu se to dalo i poslouchat, hráli pak celkem pravidelně i na různých akcích.

Na VŠ jsem měla kamaráda, který hrál na akordeon a na piáno, a posléze se přiznal i k flétně, klarinetu a saxofonu. Pak mu právě bylo líto, že po různých akcích se muzikanti rozejdou, a on už tam s klarinetem moc parády nenadělá, tak se doučil i na kytaru, a byl v tom fakt dobrý.

A když už jsem bydlela v Brně, tak jsme občas chodili do vinárny Pod Pergolou v Králově Poli. Toto místo byla země zaslíbená pro muzikanty - za kus žvance a pár piv tam chodili hrát bez omezení celý večer. Tam jsem se potkala  s nynějším kapelníkem, dávala jsem s ním dohromady zábavu na jedno firemní hraní. Já jsem znala muzikanty, on z nich dokázal poskládat funkční kapelu, tak už nám to zůstalo. Takže Hudlaři Brno existují už 11 let. V logu sice máme folk & country, ale hudební výlet si umíme udělat i do jiných žánrů, včetně vážné hudby. Někteří stálí diváci nás bez odehraného Montiho čardáše domů pouštět nechtějí.

Jaký byl váš poslední koncert a jak to probíhalo? 

Poslední koncert sezóny byl v Ostopovicích. To je dědinka za Brnem. Tamní sportovní klub slavil výročí založení, a náš basista tam hrál dlouhá léta házenou. Tak ho předseda klubu požádal, jestli by sebou mohl přivést nějakou hudbu. Zahráli jsme si dobře. Vzhledem k tomu, že se tancovalo a zpívalo až dlouho do rána, tak bych řekla, že se to místním líbilo. 

Ale za největší úspěch sezony považuji hraní na Trampském Širáku. Tam to bylo teda "jen" hraní po skončení hlavního programu v párty stanu, aby se diváci hned nerozprchli a udělali ještě nějakou tržbu. Dalo by se říct, že předskokana na hlavním pódiu nám dělali Jarek Nohavica a Michal Tučný Revival Band. Hráli jsme od půlnoci do půl čtvrté do rána, a zpětná vazba od diváků byla taková, že pořadatel byl ochoten postavit nás druhý den na hlavní pódium. Bohužel ale přišel až asi hodinu potom, co jsem poslala chlapy domů. Takže máme před sebou výzvu - hlavní pódium nás čeká příští rok.

 

Je nějaké místo, kde by sis ráda zahrála a proč? 

Zahrála bych si ráda na autorské Portě. Je to tradiční festival, Mekka všech trampů. Tam to ani není o tom, jestli kapela uspěje u poroty a umístí se. Porta byla vždycky o zpětné vazbě od diváků. Když po vystoupení celý amfiteátr řval "umí", tak mohla porota říct cokoli, ale muzikant věděl, že komunita jeho hraní schválila.

Za letošní rok jsme do repertoáru dostali 30 vlastních písniček, tak je potřeba je někde zúročit, posbírat si zpětné vazby, abychom věděli, co může v repertoáru zůstat, a na čem je potřeba ještě máknout.

 

Máš nějaký hudební vzor a proč? 

S hudebním vzorem to bude těžší. Já poslouchám skoro každou hudbu, když má nějaký nápad. Asi bych zmínila Rangers, protože jejich vícehlasé písně jsou úžasné. To je meta, kam by nebylo špatné se dostat. Hlasy na to v kapele máme. Takže teď ještě disciplínu a tréninky...

 

Pokud si vzpomínám, tak jsi byla v létě na ranči. Líbilo se ti tam?

Na ranči u Petera Dobeše to bylo super. Western rodeo a country hudba k sobě patří, tam to žánrově sedělo. 

 

Také není tajemství, že se zabýváš kreslením na hedvábí. Je to náročný koníček? 

Není náročný. Vzhledem k tomu, že barvičky na hedvábí po 50 ml mají téměř všechny výtvarné potřeby za celkem rozumné ceny, tak se dá základní příprava nakoupit velice rychle. Když si někdo netroufá na vlastní obrázek, tak na internetu se dá určitě najít spousta hezkých motivů. Dál už je to jen o trpělivosti a pečlivosti. Nevýhoda hedvábí je, že se na něm nedá gumovat :)

 

Může se kreslení na hedvábí věnovat skutečně kdokoli? Nebo je potřeba mít nějaké vlohy? :) 

Vlohy k provedení fleků na oblečení jsme měli všichni už jako děti. Nejjednodušší technika malby na hedvábí je ta, že malovaný kus se namočí a udělají se na něm nepravidelné barevné skvrny. No a pak je potřeba jenom vydržet, jak se do sebe vzájemně zapijí a jakou udělají uměleckou kompozici. To fakt zvládne každý :)

Nahoru